Černé kočky: Tajemné kouzlo, které rozděluje svět! 🐈‍⬛✨

Představte si, že máte doma malého čaroděje v kožíšku – ano, mluvíme o černých kočkách! Elegantní šelmy s očima jako drahokamy, které mají za sebou bouřlivou historii plnou pověr, božského uctívání a nečekaných zvratů. Možná zjistíte, že ta vaše není jen mazlíček, ale tajný strážce štěstí (nebo aspoň vašeho gauče).

A není náhoda, že to píšeme zrovna teď. Říjen je měsíc černých koček. Objeví se ve všech výlohách, na dýních, v reklamách i na kostýmech – a 27. října jim Britové věnují dokonce celý den, National Black Cat Day.

Je tedy nejvyšší čas oddělit, co je pověra a co pravda. A začneme rovnou u vás doma – protože ta vaše kočka něco skrývá. Odhalíte to za třicet vteřin.

🔮 Žádná černá kočka není úplně černá

Zní to jako kouzlo, je to genetika – a je to nejlepší trik, který na své kočce můžete předvést návštěvě.

Černá barva totiž tygrování nesmaže. Jen ho překryje. A ta vrstva černého pigmentu není vždycky dokonalá.

Odneste kočku k oknu za ostrého slunce a dívejte se pozorně. Na srsti se objeví bledé pruhy nebo skvrny, jako by prosvítaly zespoda. Říká se jim ghost tabby – duchové pruhy.

Vaše kočka je tygrovaná. Jen to nedává najevo. A většina lidí, kteří černou kočku chovají deset let, ji takhle nikdy neviděla – protože se na ni nikdy nepodívali proti slunci.

A přesně to samé dělá černý panter. Ten totiž není žádný druh – je to levhart nebo jaguár, kterému se povedla ta samá věc. Rozety pod černou pořád jsou a ve správném světle je vidět. U levhartů to navíc není rarita: takhle „černých" je zhruba 11 % populace.

Takže až budete tu svou kočku natáčet ke světlu, děláte totéž co zoologové s černými levharty. Jen s menším rizikem.

🏺 V Egyptě si kvůli ní holili obočí

Ve starém Egyptě to kočky dotáhly nejdál v dějinách. Balzamovaly se, pohřbívaly s poctami a ublížit jim patřilo k nejtěžším proviněním.

Řecký historik Hérodotos zapsal v 5. století před naším letopočtem podrobnost, u které se dnes každý zarazí: když v egyptské domácnosti uhynula kočka, celá rodina si na znamení smutku oholila obočí.

Malá poznámka na okraj: Egypťané uctívali kočky, ne konkrétně černé. Černá se do té historky přimíchala až mnohem později, když už měla co dohánět.

Zato konec téhle úcty stojí za to. V roce 1888 se v Beni Hasanu našlo obrovské pohřebiště mumifikovaných koček. Co se s nimi stalo? Naložily se na lodě, dovezly do Liverpoolu a vydražily se jako hnojivo na pole. Podle dobových novin zhruba za tři libry za tunu; v jedné jediné aukci šlo o devět tun kočičích mumií.

Dva a půl tisíce let úcty – a pak vás někdo rozemele na řepné pole v Yorkshiru.

🔥 Historka o papeži a moru nesedí ani časově

Nejdřív zabijeme historku, kterou znáte skoro určitě: papež prý nechal vyhubit kočky, přemnožily se krysy a přišel mor.

Nesedí ani časově. Listina Vox in Rama je z roku 1233, černá smrt dorazila do Evropy roku 1347. Mezi tím je 114 let – jako byste dnes vysvětlovali epidemii dopisem z doby Rakouska-Uherska. Žádný příkaz k hubení koček v ní navíc není.

To skutečné se dělo jinde a je to horší než ta pohádka.

Ve vlámském Ypres se podle tradice házely kočky z věže Soukenických hal dolů na náměstí. A pravděpodobný důvod není čarodějnictví, ale účetnictví: v halách se přes zimu skladovala vlna a kočky tam hlídaly myši. Když se na jaře vlna prodala, přestaly být potřeba.

Jenže Ypres tuhle historku nezametlo pod koberec. Udělalo z ní svátek. Ze stejné věže se hází dodnes – jenže plyšové kočky, a lidi dole se o ně perou, protože chytit ji nosí štěstí. Průvod Kattenstoet se koná každé tři roky; ten příští vyjde na 9. května 2027.

Město, které kočky vyhazovalo z věže, kvůli nim dnes jednou za tři roky zastaví provoz.

👹 Skotský démon, kterému nikdo nevěřil – až do roku 1984

Skotská Vysočina má svou pověst o cat sìth – obrovské černé kočce s bílou skvrnou na hrudi, která chodí v noci a krade duše mrtvým dřív, než je stačí pohřbít. Proto se prý u rakve celou noc bdělo, hrálo a dělal hluk. Aby ta věc nepřišla.

Historka má přitom prozaický základ: ve tmě po černé kočce zbydou jen oči. Za sítnicí má odrazivou vrstvu tapetum lucidum, která vrací světlo zpátky – proto vidí za šera líp než my a proto jí v baterce svítí oči. Tělo splyne se tmou a zůstanou viset dvě svítící tečky.

Jenže u té pověsti se dělo ještě něco divného. Skotští hajní a farmáři celá desetiletí hlásili, že po panstvích chodí velké černé kočky, které nejsou ani divoké, ani domácí. Byli za blázny.

Až v roce 1984 jeden hajný takové zvíře ulovil. A ono existovalo: 38 centimetrů v kohoutku, 110 centimetrů od čenichu po konec ocasu. Jakmile se o tom psalo, ozvali se další chlapi z venkova – že takové kočky střílejí už léta a nikdo je neposlouchal. O dva roky později odchytil televizní štáb na panství Kellas živou samici.

Dnes se tomu zvířeti říká kellaská kočka a je to kříženec skotské kočky divoké a zdivočelé kočky domácí. Nejspíš právě on stojí za celou tou pověstí o démonovi.

Staletí historek u krbu. A celou dobu to byla černá kočka, která se jen pohybovala tam, kam lidi nechodí.

🌍 Kde na světě nosí štěstí

A teď to, co většinu lidí zaskočí. „Černá kočka nosí smůlu" je menšinový názor. Ve většině světa je to přesně naopak:

• Anglie – černá kočka přes cestu je štěstí. Přesně naopak než u nás.
• Skotsko – když si k vašemu domu sama přijde cizí černá kočka, ohlašuje blahobyt.
• Japonsko – nosí štěstí a černá maneki-neko odhání zlo. Svobodným ženám prý navíc přitahuje nápadníky, což je asi nejpraktičtější pověra na tomhle seznamu.
• Německo – záleží na směru: zleva doprava štěstí, zprava doleva smůla. Tedy podle toho, kterým směrem jdete vy. Jedna a tatáž kočka nadělí za pět minut obojí.
• Britští námořníci – černou lodní kočku chtěli na palubě pro štěstí a manželky rybářů si ji držely doma, aby se muž vrátil z moře.

Tatáž kočka, ve stejné době. Bohatství i prokletí – podle toho, kde zrovna stála.

🐾 Jsou opravdu plaché a tajemné?

Tady musíme trochu kazit zábavu. Žádná studie neprokázala, že by barva srsti určovala povahu. Kdo tvrdí, že černé kočky jsou mazlivější, opakuje hezkou historku, ne fakt.

Co ale platí: černá kočka se hůř „čte". Na tmavé srsti není vidět zježený hřbet ani napjaté držení těla, takže si jejích signálů všimnete později. Nepůsobí tajemně proto, že by byla tajemná – ale proto, že na ni není dobře vidět.

A ještě drobnost, kterou plete kdekdo: zrzavá barva je vázaná na pohlaví (proto jsou zrzaví hlavně kocouři a želvovinové skoro výhradně kočky). Černá ne. Je stejně pravděpodobná u kocoura i u kočky.

Mimochodem – jedno plemeno vzniklo jen proto, aby vypadalo jako panter. Nikki Hornerová z Kentucky křížila od roku 1958 černou barmskou kočku s americkou krátkosrstou a v roce 1965 se dočkala: bombajská kočka musí být černá úplně celá, včetně vousů, polštářků i kůže. Povahou je ale notoricky lepkavá – černý panter, který vám v jednu ráno usne na obličeji.

💧 Co jedí a proč skoro nepijí

Ať má vaše kočka jakoukoli barvu, jedno platí vždycky: je to obligátní masožravec. Na rozdíl od psa si neporadí s jídelníčkem postaveným na obilovinách.

Test na deset vteřin: podívejte se u krmiva na první tři položky složení. Když mezi nimi není maso, je to špatně – bez ohledu na to, co je napsané na přední straně obalu.

A pak je tu pití. Předek domácí kočky pochází z polopouště. Vodu tam nebylo kde brát, a tak se kočka naučila získávat ji z kořisti – myš je ze sedmdesáti procent voda.

Důsledek nese dodnes: má slabý pocit žízně. Kočka krmená jen granulemi proto často vypije míň, než by potřebovala, a sama si o to neřekne. Ledviny a močové cesty na to doplácejí první.

Nejjednodušší řešení není fontánka. Je to přidat vlhké krmivo – kapsičku, vaničku nebo konzervu. A pokud vaše kočka patří k těm, které si u misky ani nesednou, existuje ještě jedna cesta: kočičí polévky. Jsou tekuté, voní a většina koček je vypije, i když vodu odmítá.

• UNIQ pets – polévka s kuřecím a králičím masem, 60 g
• UNIQ pets Royal – polévka s kuřetem a mořským krillem, 30 g
• UNIQ pets Royal – polévka s kuřetem a ženšenem, 30 g

Celé to téma jsme rozebrali v samostatném článku: Kočka skoro nepije? Není to rozmar, je to pouštní dědictví.

🍂 Proč vaše černá kočka na podzim rezaví

Když u toho okna zjistíte, že kočka není pořádně černá, ale spíš do rezava – je to v pořádku. Černý pigment se na slunci rozkládá a kočka, která proležela léto na parapetu, je prostě vyšisovaná. Po přepelichání bude zase jako ze škatulky.

Jedna výjimka ale stojí za pozornost: když kočka na slunce prakticky nechodí a srst jí zrzaví stejně, probrat s veterinářem krmení. Černý pigment si tělo staví z bílkoviny – a u kočky krmené nekvalitně to bývá úplně první věc, která je vidět zvenčí.

📸 Jak ji vyfotit, aby nebyla černá skvrna

Většina fotek černých koček dopadne stejně: místo kočky je na nich placatá černá skvrna se dvěma svítícíma očima. Může za to blesk.

Dělejte to takhle:

• Blesk vypněte. Vždycky.
• Posaďte kočku k oknu bokem – ne zády k němu a ne čelem. Světlo má dopadat ze strany, aby se na srsti udělaly stíny.
• V mobilu klepněte prstem na kočku a vedle se objeví posuvník jasu. Posuňte ho o kousek dolů. Telefon si totiž myslí, že máte podexponovanou fotku, a snaží se černou kočku rozsvětlit do šeda.

Rozdíl uvidíte hned. Místo černé díry budete mít na fotce vidět jednotlivé chlupy, lesk srsti a obrysy těla – prostě poznáte, že je to kočka. A když budete mít štěstí, objeví se i ty bledé pruhy z první kapitoly.

Závěr: černá kočka = nejlepší kamarád s tajemstvím

Egypťané si kvůli ní holili obočí a pak ji jejich pravnuci prodali jako hnojivo. Belgičané ji házeli z věže a dnes kvůli ní pořádají průvod. Skotové z ní udělali démona, který se nakonec ukázal být obyčejným kocourem. Angličanům dodnes nosí štěstí, nám smůlu a Němcům podle toho, kudy zrovna jdou.

Za tři tisíce let jsme si o ní vymysleli úplně všechno.

Přitom to byla celou dobu jenom kočka, která si pod černou schovává pruhy. A nikomu to neřekla.